Přeskočit na obsah
Synodalita zdola v pražské arcidiecézi

Transparentnost, vykazatelnost, vyhodnocení

Výňatek ze Závěrečného dokumentu Za církev synodální: společenství, spoluúčast, poslání, přijatého 26. 10. 2024 na XVI. řádném všeobecném shromáždění Synody biskupů a podpořeného nótou papeže Františka z 24. 11. 2024. Kapitolu jsme zvolili jako úvodní text pro setkání 19. září 2026. Text je z oficiálního českého překladu, vynechané pasáže jsou označeny […]. Úplný český text Závěrečného dokumentu (PDF).

95. Výkon rozhodnutí není závěrem rozhodovacího procesu. Musí být doprovázeno a následováno postupy vykazatelnosti (skládání účtů) a vyhodnocení v duchu transparentnosti inspirované evangelijními kritérii. Vydávat počet ze své služby ve prospěch společenství patří k nejstarší tradici, která sahá až k apoštolské církvi.

[…]

96. V souvislosti s transparentností vyvstala zejména potřeba osvětlit její význam tím, že bude spojena s řadou pojmů, jako je pravda, loajalita, jasnost, poctivost, integrita, konzistence, odmítnutí neprůhlednosti, pokrytectví a dvojznačnosti a také absence postranních úmyslů. Bylo připomenuto evangelijní blahoslavenství čistého srdce (srov. Mt 5,8), příkaz být „bezelstní jako holubice“ (Mt 10,16) a slova apoštola Pavla: „Nepoužíváme nečestných úskoků, nepočínáme si chytrácky ani nefalšujeme Boží slovo. Ale hlásáme pravdu naprosto otevřeně, a tak se doporučujeme každému lidskému úsudku před Bohem“ (2Kor 4,2). Odkazuje tedy na základní postoj, zakořeněný v Písmu, spíše než na sérii administrativních nebo řídících postupů či požadavků. Transparentnost ve svém správném evangelijním smyslu neohrožuje respektování soukromí a důvěrnosti, ochranu osob, jejich důstojnosti a práv, a to ani před neoprávněnými nároky civilní moci. Nelze však nikdy ospravedlnit jednání, které je v rozporu s evangeliem, ani se stát záminkou k obcházení či zakrývání opatření proti zlu.

[…]

97. Transparentnost v právě naznačeném smyslu je strážkyní důvěry a důvěryhodnosti, bez nichž se synodální církev, která pečuje o vztahy, neobejde. Dojde-li k narušení důvěry, těmi, kdo nesou důsledky, jsou nejslabší a nejzranitelnější osoby. Kde se církev těší důvěře, pomáhá transparentnost, odpovědnost a zpětné vyhodnocení tuto důvěru upevňovat. Toto jednání je ještě naléhavější tam, kde je třeba důvěryhodnost církve obnovit. Zvláště důležitým je v oblasti ochrany nezletilých a zranitelných osob (safeguarding).

98. Tyto postupy pomáhají zajistit věrnost církve jejímu poslání. Jejich absence je jedním z důsledků klerikalismu, který zároveň takové jednání posiluje. Klerikalismus vychází z nevysloveného předpokladu, že ti, kdo mají v církvi autoritu, nejsou zodpovědní za své činy a rozhodnutí, jako by byli izolovaní nebo nadřazení zbytku Božího lidu. Transparentnost a vykazatelnost by neměly být vyžadovány pouze v případech sexuálního, finančního a jiného zneužívání. Týkají se také životního stylu pastýřů církve, pastoračních plánů, evangelizačních metod a způsobů, jakými církev respektuje důstojnost lidské osoby, například pokud jde o pracovní podmínky v jejích institucích.

99. Pokud chce být synodální církev vstřícná, musí se vykazatelnost stát běžnou praxí na všech jejích úrovních. Ti, kdo jsou v pozici autority, však mají v tomto ohledu větší odpovědnost a jsou povoláni ke skládání účtů před Bohem a jeho lidem. Zatímco praxe vykazatelnosti vůči nadřízeným byla v průběhu staletí zachovávána, je třeba obnovit skládání účtů autority směrem ke společenství. Osvědčené struktury a postupy ze zkušenosti zasvěceného života (jako jsou kapituly, kanonické vizitace atd.) mohou být v tomto ohledu zdrojem inspirace.

100. Stejně tak jsou nezbytné struktury a formy pravidelného vyhodnocování způsobu, jakým jsou vykonávány všechny druhy služby. Zpětné vyhodnocení nepředstavuje soud nad jednotlivci. Spíše přispívá ke zdůraznění pozitivních aspektů a oblastí možného růstu v činnosti těch, kteří nesou zodpovědnost ve své službě. To prospěje církvi ve snaze poučit se ze zkušeností, upravit projekty a zůstat pozorný k hlasu Ducha Svatého, jenž pomáhá zaměřit pozornost na výsledky přijatých rozhodnutí ve vztahu k poslání církve.

101. Kromě dodržování toho, co je již stanoveno v kanonických normách o kritériích a mechanismech kontroly, je na místních církvích, a zejména na jejich společenstvích, aby synodálním způsobem vytvořily účinné formy a postupy skládání účtů a vyhodnocení. Tyto postupy by měly být přiměřené různým kontextům a měly by zahrnovat principy civilní legislativy, legitimní očekávání společnosti a začlenění odborných znalostí v dané oblasti. Při této práci by měly být upřednostňovány principy participativního vyhodnocování, užití dovedností všech, a zejména laiků, kdo jsou nejlépe obeznámeni s procesy skládání účtů a vyhodnocování. Je třeba rozpoznat osvědčené postupy, které již existují v místní občanské společnosti, a přizpůsobit je církevnímu kontextu. Způsob, jakým jsou procesy vykazatelnosti a vyhodnocení prováděny na místní úrovni, bude součástí zpráv předkládaných během návštěv ad limina.

102. Vhodnou formou odpovídající místním podmínkám je zejména nutné zajistit alespoň následující:

a) účinné fungování ekonomických rad;

b) účinné zapojení Božího lidu, zejména kompetentních osob, do pastoračního a ekonomického plánování;

c) příprava a zveřejnění (přiměřeně k místním podmínkám a s účinnou dostupností) výroční finanční zprávy, pokud možno ověřené externími auditory, která zajistí transparentnost správy majetku a finančních zdrojů církve a jejích institucí;

d) vypracování a zveřejnění výroční zprávy o plnění poslání místní církve, která bude obsahovat také přehled iniciativ v oblasti safeguarding (ochrany nezletilých a zranitelných osob) a podpory přístupu laiků k vedoucím pozicím, jakož i jejich účasti na rozhodovacích procesech, s uvedením podílu jejich zastoupení podle pohlaví;

e) postupy pravidelného vyhodnocení práce všech služebníků církve a úkolů v církvi.

Musíme si uvědomit, že nejde o samoúčelnou byrokratickou snahu, nýbrž o komunikační úsilí, které se ukazuje být mocným výchovným nástrojem pro změnu kultury. Umožní nám také zviditelnit mnohé cenné iniciativy církve a jejích institucí, které příliš často zůstávají skryté.