Setkání › 18. 5. 2024 › Zápis ze setkání
Zápis ze setkání 18. 5. 2024
Na setkání 18. května 2024 na Habrovce hledali koordinátoři ve třech skupinách odpověď na otázku Co je zdrojem mojí naděje? Níže je syntéza ze tří skupinek a na konci výčet zdrojů naděje, které zazněly nejčastěji.
Skupina 1
- Fungující vztahy kolem nás počínaje naším manželstvím, rodinami a fungujícím společenstvím, která nám umožňují setkání, vyjádřit naše touhy, a zažít sdílení.
- Naše důvěra v mladé lidi, jejich otevřenost, vnitřní svobodu a hledání.
- Osobnost papeže Františka, jeho styl, který je lidský, pokorný a otevřený, a také synodální proces, který spustil.
- Posila ze svátostí nejen eucharistie, ale i svátosti smíření, a z doprovázení, které s tím bývá spojeno a současně je naše naděje je v tom, že brzy budou svátosti poskytovány všem. (Ne za odměnu, ale jako posila na cestu)
- Možnost objevování charismat členů církve a nalézání cest pro jejich uplatňování; v tom vidíme zdroj ohromné energie a budoucnosti Církve.
- Vidíme řadu horlivých kněží a někdy i biskupy, kteří nám můžou pomoci v tom, abychom žili svobodně a zároveň ve službě světu i církvi.
- Možnost, že synodální proces nám poskytuje příležitost unést různost, což je úžasná věc; pokud se nám to povede, vidíme v tom i naději pro svět.
- Přítomnost církve v digitálním světě, protože tady máme možnost přinést svědectví i těm, kteří by se s námi jinak nesetkali; z hlediska mládeže je to jejich naprosto nezbytný terén.
- Přece jenom dochází k propojování církve s občanskou společností při partnerské spolupráci v tom, co opravdu ten svět potřebuje.
Skupina 2
Jako zdroj naděje se mockrát opakoval papež František a synodální proces. To, že jdeme společně dál v pozitivním duchu. To, že poctivě nasloucháme, setkáváme se a vzájemně se podporujeme, čehož je i tohle setkání důkazem. A máme unést obavy z reflexe i citlivých témat.
Zdrojem naděje je to, že se snažíme otevírat Duchu svatému, tím skutečným zdrojem naděje je jeho přijetí do osobního života – ve společné modlitbě, ve společenství. Protože to pak může být zdrojem naší proměny, když se měníme my, mění se církev. To my, nejenom T. Halík, i my jsme misionáři naděje. My máme nést naději.
Naděje, že zažíváme v našich společenstvích otevřenost vůči rozmanitosti.
Skupina 3
Návrat k Ježíši jako velkému reformátorovi a jeho kritickému postoji vůči oficiálním náboženským strukturám a autoritám. Návrat od institucionálnosti k prostotě prvotní církve (od triumfalismu ke kořenům).
Zdrojem naší naděje je synodalita jako bezpečný prostor a prostor svobody. Přináší také odtabuizování témat, o kterých se nemohlo mluvit, a začlenění menšin mezi boží lid (jinak smýšlející, ženy, LGBT+, rozvedení v druhém vztahu, lidé na okraji společnosti aj.), kterému začíná být nasloucháno. Synodální proces nás učil naslouchání. Je to naše zkušenost z procesu, a tak máme naději a doufáme v to, že v naslouchání se pokoušejí růst i ti, kterým jsme doteď měli převážně naslouchat my, a kde nám naslouchání chybělo.
Spolupráce lidí dobré vůle mimo církev a ekumenismus pomáhá naší naději. Také zázemí mimo oficiální struktury církve, třeba i ekumenické, přináší nám nezávislost.
Spoluzodpovědnost, kterou lidé přebírají, a růst zodpovědnosti i skrze pastorační rady ve farnostech.
Zdrojem naděje je snaha odstranit nepodstatné. A touha jít příkladem a vidět i ty vzory, o kterých jsme tady slyšeli, včetně papeže Františka.
Nejsilnější a nejčastěji uváděné zdroje naděje
- Papež František a jeho styl
- Synodální proces, umožňující naslouchání a bezpečný prostor
- Respekt k rozmanitosti a k menšinám
- Fungující vztahové sítě (v rodině, ve farnosti, v místní komunitě, v ekumeně atd.)
- Působení Ducha svatého – skrze svátosti, skrze Jeho působení v našich srdcích, skrze společenství
- Spolupráce s lidmi dobré vůle na tom, co „svět“ potřebuje
- Narůstající spoluzodpovědnost lidí za „svou“ církev