Přeskočit na obsah
Synodalita zdola v pražské arcidiecézi

Setkání › 18. 5. 2024 › Zápis ze setkání

Zápis ze setkání 18. 5. 2024

Co je zdrojem mé naděje? · farnost sv. Františka z Assisi, Habrovka (Krč)

Na setkání 18. května 2024 na Habrovce hledali koordinátoři ve třech skupinách odpověď na otázku Co je zdrojem mojí naděje? Níže je syntéza ze tří skupinek a na konci výčet zdrojů naděje, které zazněly nejčastěji.

Skupina 1

  1. Fungující vztahy kolem nás počínaje naším manželstvím, rodinami a fungujícím společenstvím, která nám umožňují setkání, vyjádřit naše touhy, a zažít sdílení.
  2. Naše důvěra v mladé lidi, jejich otevřenost, vnitřní svobodu a hledání.
  3. Osobnost papeže Františka, jeho styl, který je lidský, pokorný a otevřený, a také synodální proces, který spustil.
  4. Posila ze svátostí nejen eucharistie, ale i svátosti smíření, a z doprovázení, které s tím bývá spojeno a současně je naše naděje je v tom, že brzy budou svátosti poskytovány všem. (Ne za odměnu, ale jako posila na cestu)
  5. Možnost objevování charismat členů církve a nalézání cest pro jejich uplatňování; v tom vidíme zdroj ohromné energie a budoucnosti Církve.
  6. Vidíme řadu horlivých kněží a někdy i biskupy, kteří nám můžou pomoci v tom, abychom žili svobodně a zároveň ve službě světu i církvi.
  7. Možnost, že synodální proces nám poskytuje příležitost unést různost, což je úžasná věc; pokud se nám to povede, vidíme v tom i naději pro svět.
  8. Přítomnost církve v digitálním světě, protože tady máme možnost přinést svědectví i těm, kteří by se s námi jinak nesetkali; z hlediska mládeže je to jejich naprosto nezbytný terén.
  9. Přece jenom dochází k propojování církve s občanskou společností při partnerské spolupráci v tom, co opravdu ten svět potřebuje.

Skupina 2

Jako zdroj naděje se mockrát opakoval papež František a synodální proces. To, že jdeme společně dál v pozitivním duchu. To, že poctivě nasloucháme, setkáváme se a vzájemně se podporujeme, čehož je i tohle setkání důkazem. A máme unést obavy z reflexe i citlivých témat.

Zdrojem naděje je to, že se snažíme otevírat Duchu svatému, tím skutečným zdrojem naděje je jeho přijetí do osobního života – ve společné modlitbě, ve společenství. Protože to pak může být zdrojem naší proměny, když se měníme my, mění se církev. To my, nejenom T. Halík, i my jsme misionáři naděje. My máme nést naději.

Naděje, že zažíváme v našich společenstvích otevřenost vůči rozmanitosti.

Skupina 3

Návrat k Ježíši jako velkému reformátorovi a jeho kritickému postoji vůči oficiálním náboženským strukturám a autoritám. Návrat od institucionálnosti k prostotě prvotní církve (od triumfalismu ke kořenům).

Zdrojem naší naděje je synodalita jako bezpečný prostor a prostor svobody. Přináší také odtabuizování témat, o kterých se nemohlo mluvit, a začlenění menšin mezi boží lid (jinak smýšlející, ženy, LGBT+, rozvedení v druhém vztahu, lidé na okraji společnosti aj.), kterému začíná být nasloucháno. Synodální proces nás učil naslouchání. Je to naše zkušenost z procesu, a tak máme naději a doufáme v to, že v naslouchání se pokoušejí růst i ti, kterým jsme doteď měli převážně naslouchat my, a kde nám naslouchání chybělo.

Spolupráce lidí dobré vůle mimo církev a ekumenismus pomáhá naší naději. Také zázemí mimo oficiální struktury církve, třeba i ekumenické, přináší nám nezávislost.

Spoluzodpovědnost, kterou lidé přebírají, a růst zodpovědnosti i skrze pastorační rady ve farnostech.

Zdrojem naděje je snaha odstranit nepodstatné. A touha jít příkladem a vidět i ty vzory, o kterých jsme tady slyšeli, včetně papeže Františka.

Nejsilnější a nejčastěji uváděné zdroje naděje

Zpět na setkání