Setkání › 13. 6. 2026 › Článek
Jak se daří synodalitě v pražské arcidiecézi
Článek Blanky Strouhalové vyšel ve Věstníku farnosti Praha-Lhotka 10/2026 (s. 18–20) v rubrice Ohlasy. Ohlíží se za setkáními na Habrovce 14. 3. 2026 a v Kobylisích 13. 6. 2026 a zve na setkání na Lhotce 5. 11. 2026. Originál ve Věstníku (PDF).
Letošní cyklus setkání zástupců synodních skupin pražské diecéze jsme zahájili v březnu na Habrovce. V úvodu nás z videa podpořili designovaný arcibiskup Stanislav Přibyl a misionář synodality pro ČR Tomáš Halík.
Habrovští zvolili k promýšlení zajímavé téma vztahu víry a náboženství. Ve třech skupinách jsme nekonfliktní synodální metodou rozjímali nad tím, kdy náboženství víře slouží ku prospěchu a kdy ji dusí. Shodli jsme se, že určitá míra napětí mezi vírou a náboženstvím je plodná. Pokoušeli jsme se v Duchu rozpoznávat, jak si v tom směru stojí česká církev, ale také každý z nás i naše farní společenství.
Do společného závěru jsme při příležitosti františkánského výročí mj. uvedli: „Oprav můj dům: oprav jej jako dům, kde se dá bydlet, žít a vychovávat děti – ne jako muzeum. Když v pubertě mládež odchází od náboženství, starejme se o to, aby si zachovala víru a vytvářejme církev přístupnou i pro mladé. Přitažlivým příkladem může být skautská spiritualita a spiritualita malých společenství. Kéž je řád, úřady a předpisy záchranným lanem, a ne obojkem. Bůh nechce naši legislativní dokonalost, ale milosrdenství. Chceme žít ve společenství, kde můžeme říkat, co si myslíme i jak prožíváme víru a jak žijeme a co cítíme v církvi. To, co nás spojuje, je větší, než to, co rozděluje. Nesuďme druhé, i přes rozdílný názor spolu můžeme budovat společenství.“
Vstup do třetího roku našich inspirativních debat jsme oslavili tam, kde jsme je zahájili, v Kobylisích. Věnovali jsme se tomu, koho je v synodální cestě pražských katolíků zatím málo vidět: řeholníkům a zasvěceným osobám. Přišlo mezi nás šest zajímavých hostů z této skupiny věřících.
Vyslechli jsme svědectví řeholní sestry: „Řády vždy vznikaly jako odpověď na společenskou poptávku a situaci. Domnívám se, že je opět na čase se ptát, co od nás soudobá společnost potřebuje.“ Povzbudila nás též zkušenost zasvěcené osoby původem ze sousední země: „Až tady v Praze vidím, jak pestrým životem žijí lidé v církvi.“
Do závěrečného dokumentu jsme mj. uvedli: „S vděčností čerpáme z otevřených aktivit řeholních společenství, ale zároveň si uvědomujeme hodnotu jejich skryté služby. Kontemplativní komunity i další méně viditelné formy zasvěceného života představují sílu církve, která často není vidět navenek, přesto je pro její život nepostradatelná. Duchovní doprovázení vnímáme jako jednu z důležitých potřeb současného světa a jako prostor setkávání církve se společností. Současně si uvědomujeme, že naslouchání, doprovázení a rozlišování nejsou úkolem pouze zasvěcených osob, ale celého Božího lidu! Největší výzvou není nedostatek charismat, aktivit ani iniciativ. Výzvou je naše vzájemná nepropojenost. Jak propojit skupiny a bubliny, které existují vedle sebe? Jak dát o sobě navzájem vědět a učit se jeden od druhého?“
Z dění na Lhotce
V neformální části setkání se během moderované diskuze obohacujeme o zkušenosti, jak se plody synodálního procesu objevují či neobjevují v životech konkrétních farností. Pocítila jsem hrdost, když jsem mohla sdílet, že v mé farnosti se rozšířila služba akolytů, a to o muže i ženy, na většinu mší. Jak pestře se rozšířily informační kanály – aktuální web, mailový newsletter, komunikativní pastorační asistentky, kolik společenství nalézá v kostele svůj domov ve svobodě. Centrum Lhotka získalo tah na bránu zdola i shora a jeho účet je transparentní. Lidé z marginalizovaných skupin společnosti došly v naší farnosti přijetí a požehnání. Rozrostly se programy na podporu partnerských vztahů. Farníci realizovali už 2× celoroční program života v Duchu svatém, otevřený nejen biřmovancům, ale všem, kdo po Duchu svatém ve svém životě touží. Otevřeli jsme se více okolí, když jsme vyměnili alfu za setkávání U studny. Farníci se podílejí na katechumenátu, přímluvách; lednové kulaté stoly přinesly řadu připomínek zdola, vane zde duch svobody… a chtěla jsem toho říct ještě hodně – ale v synodním kolečku máte na příspěvek jen tři minuty, takže jsem nebyla ani v polovině, když zvonil časoměřič.
Okénko do světa
Od jara do července vydal vatikánský tým kardinála Grecha k aktuální fázi světové synody několik vynikajících dokumentů. Nacházíme se v etapě, kdy je úkolem všech farností všude na světě zkoušet vše, co nashromáždila církev prostřednictvím skupinových tematických brainstormingů z roků 2022 a 2024. Ať už se jedná o rovný vztah mezi laiky a kněžími, o důstojnou roli žen, bratrské přijetí osob rozvedených nebo žijících jinak než v tradičních manželstvích, otevření se okolní společnosti, naslouchání bez souzení, zavedení prevence zneužívání atd. V r. 2027 budou mít farnosti a po nich i biskupství za úkol zhodnotit, co se dařilo a co nikoli, a podělit se o to s ostatními diecézemi. To se stane podkladem pro vatikánské shromáždění zástupců všech kontinentů, pohlaví, rolí v církvi, laiků i zasvěcených osob v roce 2028. Z něj pak vzejdou iniciativy k proměně církve na hybnou složku moderní společnosti.
Lhotka bude na podzim hostit synodálně putující pražské katolíky už podruhé. Tentokrát potvrdil účast i nový pražský arcibiskup a téma bude na výsost aktuální a náročné: Zranění v církvi. S ohledem na napěchovaný diář pana arcibiskupa Přibyla se setkání netradičně uskuteční ve čtvrtek 5. listopadu v podvečer. Prosíme o modlitby za téma i pro organizační tým.
Blanka Strouhalová, Věstník farnosti Praha-Lhotka 10/2026